DomovFAQHľadaťZoznam užívateľovUžívateľské skupinyRegistráciaPrihlásenie
Vítej, cizinče! Copak tě přivádí do těchto končin? Zabloudil jsi? Nebo se chceš stát součástí tohoto velkolepého dobrodružství? Třeba to není náhoda, že jsi se dostal právě na tohle místo. Co když to budeš právě ty, kdo změní chod dějin našeho světa? Je to jen na tobě!

Share | 
 

 SV|99.ST.|10000

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down 
Choď na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9  Next
AutorSpráva
dw
Nikto
avatar

Počet príspevkov : 24

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   Pi 18 január 2013, 12:45

Očko

Dost ho bolelo celé břicho, kam ho trpaslíci mlátili co to šlo. Tentokrát se však již mohl zvednout, protože na své straně měl nějakého šílence, který taky chtěl s minimem nálože odpálit celé království i s princeznou a všemi draky. Rozhlédl se okolo, co by se dalo dělat, bohužel tu nebylo moc možností. Pokud generál počítal s naším úspěchem nejspíš každou chvíli začne s invazí, která bude velmi lehce odražena. Neustále tlumené výbuchy tomu nasvědčovaly. Musíme něco udělat, tam dole budou umírat lidé pokud něco nevymyslíme! Šeptl Kallebovi, přičemž si z tváře utřel krev, kterou tam bůhví kdo zanechal. Pravda byla taková, že trpaslíci by nás mohli postřílet kušemi a my by jsme s tím nemohli nic dělat. Byla to poslední šílená akce tohohle pokaženého dne. Co horšího se vlastně mohlo stát? Přiletěli by draci?
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Horox
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 1189
Vek : 24

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   Pi 18 január 2013, 23:57

Drak niekoľkokrát obletel najvyššiu vežu Urnore v ktorej pravdepodobne doteraz bol. Už len svojim objavom spôsobil medzi ľuďmi obrovskú paniku. Niektorí bez rozmyslu vzali najbližšie kone a plnou rýchlosťou cválali preč od Urnore. Väčšina však schytila svoje meče a štíty, a očakávala rozkazy. Tie ale neprichádzali. Velitelia jednotiek potrebovali rozkazy od generála, no ten aktuálne nebol schopný vydávať rozkazy. A navyše bol zaujatý niečím iným - technikov obrovského trebuchetu hnal aby vystrelili po Urnore Víťazstvo ešte predtým než sa k ľudskej armáde znesie drak. Následne sa otočil k ostatným.
Pripravte sa na boj! Je nás tu priveľa, ani len drak nás nemôže všetkých zdecimovať! Zakričal po vojakoch Kellan, ale v jeho hlase bola počuť neistota. S rovnakou neistotou sa velitelia a vojaci rozhodli plniť svoje rozkazy. Všetky pohľady sa stále upierali na draka a nikto nevedel čo robiť, ako proti nemu bojovať, čo od neho očakávať. Predsa len, boj s drakom nebol v Deritrei bežne videný už vyše tristo rokov. Kto mohol tušiť že jeden je v Urnore a trpaslíci si ho nechávajú ako poslednú možnosť? Kellan bol očividne veľmi nervózny a zároveň nahnevaný. Zlosť si teraz vybíjal na skautoch a informátoroch.
Ako to že tam majú draka?! Toto ste mali zistiť! Aby sa niečo takéto nemohlo stať! Nikdy by sme na toto blbé mesto neútočili ak by sme vedeli že tam majú tú beštiu... DRAKA, pre Erasa! Wyrma by sme porazili, drakóna tiež, čokoľvek, ale DRAKA? Hučal po svojich podriadených rozhodene kým sa trebuchet pripravoval k vystreleniu tej krásnej nádielky. Tí len mlčali a ospravedlňujúco pozerali do zeme.
Kedy to bude? Vy čakáte na toho draka?! Už ste to mali dávno vystreliť do toho blbého mesta! Otočil sa na inžinierov a technikov obrovského trebuchetu. Viacmenej bolo všetko pripravené. Hlavný technik si vypýtal povolenie od generála a ten naňho svoje povolenie skríkol tak, že technik ustúpil pár krokov dozadu. Medzitým Kellan zavelil ostatným trebuchetom a katapultom aby prestali s paľbou. Toto bol dnes ich posledný výstrel, výstrel ktorý zničí Urnore. Ak drak zabije ľudí, tak ľudia zabijú trpaslíkov. Nikto neprežije. Kellanovi sa na tvári objavil nervózny úsmev.
Skapte, sviniari! Zareval smerom k Urnore. Trebuchet začal škrípať, vŕzgať a technika sa pohla. Bola to obrovská konštrukcia. Musela byť, aby dokázala vystreliť takúto obrovskú bombu. Chvíľu to trvalo, no napokon Víťazstvo odletelo smerom k Urnore širokým oblúkom. Generál nervózne držal päste a nádejne pozoroval letiace Víťazstvo.

Drak ukončil svoje okruhy okolo veže a následne si všimol trebuchet ktorý vystrelil Víťazstvo. Lenivo zletel nižšie, k hradbám a potom vyššie aby... aby...
Generálom prešli zimomriavky. Také aké dlho necítil. Boli neznesiteľné. Nasucho prehltol a oči sa mu zaslzili. Srdce sa mu zastavilo. Kolenačky spadol na zem a vystrel ruky smerom k drakovi.
NIE, NIE, to... TO NIE... TO NIE JE FÉR!
Velitelia okolo sa na neho nechápavo pozerali, no po krátkej chvíli si uvedomili prečo sa generál tak správa. Tentoraz začali kričať všetci naokolo. Všimol si to aj celý tábor. V tom momente celý tábor prepadol do paniky, chaosu a zmätku.

Víťazstvo letelo k Urnore. Pred letiacu bombu sa postavil drak a začal divoko mávať krídlami. Let bomby sa spomalil, až takmer zastavil. Už neletela na Urnore, ale drak bombu svojou veternou mágiou držal vo vzduchu. Bez akéhokoľvek váhania sa priklonil k bombe tvárou, nadýchol sa a do bomby vydýchol silný prúd vetra. Veľkou rýchlosťou teraz Víťazstvo mierilo rovno do stredu ľudského tábora, tam kde boli tisícky vojakov. Drak po tomto urobil iba premet a čakal na výsledok. Bomba dopadla rovno tam kde mierila. A vybuchla rovnako ako mala. Utiecť nestihol nikto. Tí čo utekali boli spálení ohnivou vlnou a tí čo boli bližšie pri okrajoch boli polomŕtvi zo silnej tlakovej vlny ktorú Víťazstvo vytvorilo. Výbuch to bol obrovský, a dlhý, a smrteľný. Nad táborom sa objavil tmavý oblak vysoký niekoľko desiatok metrov. Jediné čo nebolo zasiahnuté boli okraje - predovšetkým predná časť. Tam boli katapulty, aj s generálom a veliteľmi. No oni neboli po tomto schopní ani pohybu. Drak sa k nim ladne zniesol a pristál rovno pred Kellanom Taurinom.

Po nejakom čase dym z výbuchu ustal. Nezostalo nič. Len čierny hlboký kráter, tam kde predtým bol obrovský tábor s vojskom. Tisícky vojakov umreli v rovnakú chvíľu, všetci naraz. Víťazstvo, áno - víťazstvo pre trpaslíkov. Zbytok preživších sa rozutekal preč, a tých drak nechal ujsť. Niekto predsa musel doniesť správy o tom čo sa tu stalo. Ale preživších bola hŕstka. Ani nie sto ľudí. Možno do tridsať vojakov. Bola to pohroma a skaza. Drak prakticky urobil len jednu vec, skazu si priniesli ľudia sami svojou novou technológiou.

V Urnore okamžite po výbuchu začali oslavy a jasot. Boli zachránení. Napokon sa ukázalo že výbušné nálože ktoré ľudia strieľali boli len málo účinné - v hradbách nezanechali ani šramot, a na námestiach a uliciach po nich bol len neporiadok a niekoľko malých prasklín. Predsa len, Urnore bola postavaná trpaslíkmi - a tak žiadne výbušniny nemali takmer žiadny účinok. Navyše obete tohto útoku sa dali spočítať na jednej ruke. Dnešok bol ultimátne víťazstvo. Samotný generál trpaslíkov vyšiel von na hlavné námestie, už s úsmevom, a vyhlásil oficiálne víťazstvo v boji o Urnore a vlastne aj Erasiu. Zhromaždil trpaslíkov k sebe, a námestie sa po chvíli hemžilo tisíckami trpasličích vojakov. Boli to krásne slová, tie ktoré predniesol, a nastalo veselie také aké trpaslíci nemohli zažiť už veľmi dlho. Svoj prejav zakončil úžasnými hosťami - Neldranským elfským sadharanom, teda vojenským generálom, a moggským náčelníkom. Elfovia podľa všetkého priniesli takmer celé svoje sily a moggovia tiež. Tí však už teraz plánovali viesť útok na severe - na Amar. Elfovia navyše priniesli tony a tony zásob, jedla, tekutín, liečení, jednoducho všetko čo mohli na pomoc. Tieto dobré správy sa doniesli aj do kasární, kde sa okamžite otvorilo niekoľko sudov s alkoholom. Dokonca aj v žalároch ste mohli počuť jasot a radosť, tak boli trpaslíci hlasní. Ale na bojisku pred Urnore stále niekto zostával.

Pr..prečo? Spýtal sa generál, zdevastovaný, zničený draka ktorý teraz stál pred ním, vo svojej celej majestátnosti. Kellan bol posledný kto tam zostal. Všetci ostatní umreli alebo utiekli. Bol posledný stojaci vojak. Ležal tam, s tvárou sklonenou k zemi a z jeho očí tiekli slzy.
Drak s odpoveďou neváhal.
Aby ste videli ako sa cítili trpaslíci po posledných tristo rokov. Odvetil stručne hromovým a hrubým hlasom, schmatol Kellana do svojich pazúrov a vydal sa s ním k Urnore. Po krátkom lete drak pristál na námestí, kde mu všetci jasali a chceli ho objať. Kellana položil rovno pred trpasličieho generála. Drak následne odletel do svojej vysokej veže.
Tak, boj sa skončil, generál Kellan Taurin. Zatiaľ poletíte do žalárov aj s vašimi priateľmi.

Generála, teraz už len ľudského väzňa, odprevádzala do žalárov veľká jednotka. Ale to nebolo treba. Generál bol mimo. Napokon sa dostali do miestnosti kde boli aj ostatní - Hedrór, šialený Kalleb, Očko... a zočili ste Kellana. Na prvý pohľad to bola zúbožená bytosť, psychicky i fyzicky na dne. Jeho prekrásny generálsky plášť bol teraz otrhaný, a jeho tvár bola od blata a krvi. Pod očami sa mu zračili hlboké kruhy a jeho oči sa vo svetle pochodní leskli, akoby neustále plakal. Jeho pohľad bol neprítomný a ani po tom ako uvidel Kalleba, Očka a ostatných, nijako viditeľne nereagoval. Trpaslíci ktorí ho eskortovali vytiahli zbrane pri pohľade na situáciu a pýtali sa Hedróra čo sa deje.


_______________________________________________
''Ich tvrdohlavosť a nenapraviteľnosť tvárou v tvár skaze je obdivuhodná, ale v konečnom dôsledku hlúpa.''
- generál Delwan Gammter na adresu valeánov bojujúcich o zachovanie ich výsadného spoločenského postavenia aj napriek tomu, že časy dračie skončili a započali časy temné
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
dw
Nikto
avatar

Počet príspevkov : 24

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   So 19 január 2013, 01:05

Očko

Absolutně jsem nechápal, co se děje. Slyšel jsem obrovskou ránu a tak jsem myslel, že brány Urnore byly probořeny. V tom případě, co tu dělal náš generál? Byl snad zajat při útoku na pevnost? Mají snad trpaslíci nějakou pojistku, aby neprohráli úplně? Nebyl jsem si ničím jistý, stejně tak jsem si nebyl jistý tím, jak vyřešit tuhle situaci. Po čele mi ztékala kapka potu, která následně zmizela kdesi v útrobách mého brnění. Netušil jsem, co vlastně vůbec řekneme trpaslíkům na tuhle vzpouru. Mohli by nás všechny rovnou pozabíjet, nehledě na to, že by jim to zabralo zlomek vteřiny. Pak mi v hlavou proletěl strašně riskantní a sebevražedný nápad.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Gureas
Sedliak
avatar

Počet príspevkov : 87
Vek : 21
Charakter : Dagonith syn Hurthonův, Zorgar z Garsternu

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   So 19 január 2013, 11:35

Hedrór

Stál tam ve sklepě a s pohledem, říkajícím "co to k sakru je" se díval na toho blázna. Ten člověk nemohl být příčetný. Musel být zcela mimo smysly, doznat se ke všem těm hnusům. Přiznat se k tomu že chtěli infiltrovat Urnore a pak jej zničit zevnitř. Kolik vojáků mohlo přes ten průchod vejít? Udrželi by to? I přes to že by odpálili hradby...
„Ty jsi blázen.“ Řekl trpaslík lidsky, opět lámaně ale dostatečně srozumitelně přičežm si pomáhal artikulací. Na tváři se mu pod vousy rozjasnil úsměv. Stejně přihlouplý jako těch lidí tam venku. „Vy jste se taky neptali mých bratrů kdo jim dal rozkazy a zabili jste je. Zničili jste mnoho pevností a válku jste taky začali vy! Ty jsi jeden z těch kdo se k lidem připojil, neseš vinu a ještě si tu říkáš že tu jsi nedobrovolně? Bojoval jsi za svou rasu, za svého generála. A vydechneš tu naposledy.“

Hedrór domluvil právě včas. V té chvíli se ozvala ohlušující rána. Vším se prohnala citelná vlna a dunění se ozývalo ještě dlouhou dobu. Byli v podzemí a přeci slyšeli onu strašnou ránu. I zemětřas jenž v zápětí přišel způsobil, že se Herór opřel o jeden z kamených stolků, jenž zde byli pro vězně. Hedrór se zmateně rozhlédl. „Co to u všech předků bylo?“ Zeptal se trpaslicky svých kolegů, kteří byli stejně zmatení.

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Ozval se jásot. Hluboký hrdelní, jenž mohli vyvolat jen trpaslíci. Celé město se rozléhalo hlubokým, šťastným trpasličím řevem. Všichni jásali. I zde hluboko v celách to šlo slyšet. K městu se přidávali vojáci v podzemí až i zde doléhal jejich šťastný jásot. Hedrór se otočil ke Kallebovi a řekl. „Vzdej se. Stejně se odsud nedostaneš živý.“ Přičemž se otočil a znatelně šáhl po dlouhé dýce jenž ležela na stole. Uchopil ji do ruky a řekl. „Rád budu pohřben s tím že jsem vzal sebou lidského skřeta.“ Ve tvářích se mu něco změnilo, i v očích. Hedrór ztrácel trpělivost a opět se do něj vrácel ten hněv. Ta hluboká nenávist ke vší té ošklivosti, té neúctě a nepřátelství vůči lidské rase. Do hlavy se mu draly vzpomínky na léta jenž prožil na všechny zkazky na všechny ty lidské nestvůry, jenž lidé označili za hrdiny...

Do chodby se vkradli další trpaslíci. Bylo jisté že přišli z venčí, byli oděni a ozbrojeni a mezi sebou vedli nějakého strhaného muže. nebylo pochyb že to je zajatec, ale ani Hedrŕovi neuniklo nic z toho kým ten člověk byl. „U mého otce.“ Pomyslel si když pohledem prozkoumal plášť. Trpaslíci se zastavili. Krátký výkřik s dotazem, ovšem Hedrór odpověděl. „Ten blázen má u sebe třaskavinu, chce to tu vyhodit do povětří!“ Jeho hluboká slova v trpasličím jazyce se dorazila do stěny, přičemž rychle ukázal na Kalleba. „Musíme se ho zbavit. Ta špína sem propašovala tu věc z podzemí!“
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
dw
Nikto
avatar

Počet príspevkov : 24

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   So 19 január 2013, 14:14

Očko

Nelíbila se mu myšlenka na to, že by měli zemřít. Vzít sebou pár trpaslíků nejspíš nebylo nic, co by mu zlepšilo karmu na odchodu, přeci jenom jich pozabíjel daleko více, než kolik tvořila tahle skupinka stráží. Zahleděl se na místnost, kde stáli. Nebylo tu zhola nic použitelného, čím by se dalo bránit, nebylo tu nic, kde by se dalo schovat. Museli jsme opravdu hrát diplomatickou misi a v tom byl problém. V hlavě mu stále koloval jeho strašlivý nápad, ale ten měl daleko větší úspěšnost na přežití než tenhle hod bombou. I přestože by to možná bylo lepší, stále se úspěšnost pohupovala někde okolo pár procent. Hedróre! Zaburácel trpaslíkovo jméno, které slyšel díky příchodu dalších stráží. Celou dobu ještě věřil aspoň na nějakou možnost, ale příchodem našeho generála a vytasením bomby v něm všechna klidnost pohasla. Na víru vašich předků, nechte mě bojovat s nejsilnějším trpaslíkem v Urnore o naši svobodu! Sám nevěřil, co to vyslovil za hrozné bláboly, ale jen další blábolem se dala vyřešit tahle nevyřešitelná situace. Věřil, že trpaslíci jsou důstojní a znají svou čest. Pokud si někdo z lidského rodu troufne takto vyzývat, nejspíš o tom budou přinejmenším uvažovat.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Redečko
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 303
Vek : 25
Charakter : Kalleb Lotharion

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   Po 21 január 2013, 15:56

Kalleb

Kalleb zakroutil hlavou a ustoupil o krok dozadu zrovna ve chvíli, kdy se zatřásla země a s ní i celá trpasličí pevnost. Kalleb málem spadl na záda, naštěstí za ním byla zeď, "mistře trpaslíku," oslovil Kalleb Hedróra a ironicky se zasmál, přičemž opatrně svíral výbušninu ve své zdravé ruce, "nejsem o nic horší, než ty a opravdu pochybuji o tom, že bychom se někdy shledali v nebi." Hedróra Kalleba vyzval k tomu, aby se vzdal, což rozhodně nebyla přijatelná možnost, "říkáš abych se vzdal, protože se odtud nedostanu živý, když v ruce držím věc, která by se mohla stát tvojí zhoubou? Jsi odvážný," pokynul očima směrem k výbušnině. Kalleb měl v obličeji rozhodný výraz a celý jeho výstup vypadal přesvědčivě. Ve skutečnosti byl ale neuvěřitelně vyděšený, protože takhle blízko ke smrti nikdy neměl. "Dobře, možná že jsi schopen obětovat sebe. Ale co tví muži? Jsou ochotni překročit stejnou hranici?" zeptal se a znovu pohrozil smrtící zbraní, kterou držel v ruce. Kalleb se sám sebe ptal na tu stejnou otázku, je ochoten vzít životy svých lidských přátel? Na tuhle otázku nebyl schopen, ne, nebyl ochoten odpovědět.
Tok Kallebových myšlenek byl však brzy přerušen, když byli pohoštěni přítomností skupinou trpaslíků v čele se zajatým generálem Kellanem. Tentokrát Kalleba ovládla celá situace, začal se smát, když spatřil muže, jehož stupidní rozkazy je dostaly sem. Teď byl Kalleb celkem mimo, pořád si ale hlídal bombu, protože byť jen malá nepozornost by je teď všechny klidně mohla pohřbít v pevnosti. Kalleb si prohlížel spoutaného generála, kterému z nějakého důvodu nejspíš hráblo a pořád se u toho zákeřně usmíval. Dnešek Kallebovi udělal pořádný zmatek v hlavě.
Očko se zapojil do vyjednávání a navrhl něco dost zajímavého. Byl ochoten se sám postavit nejsilnějšímu trpaslíkovi v Urnore. Kalleb si takového trpaslíka představoval asi jako metrovou hroudu svalů, která dokáže unést kladivo, co by nezvedla ani desítka lidských mužů. Teď už se Kalleb neusmíval, odhodlaně se ale podíval na Hedróra, "mistře trpaslíku, pokud přistoupíte na tuhle nabídku, jsem ochoten vzdát se a dát vám tuhle," podíval se na třaskavinu, "nepříjemnou věc."

_______________________________________________
Kallebův inventář:
 

Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Gureas
Sedliak
avatar

Počet príspevkov : 87
Vek : 21
Charakter : Dagonith syn Hurthonův, Zorgar z Garsternu

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   Po 21 január 2013, 21:47

Hedrór

Už svíral dýku v ruce, už ji zvedl ze stolu. Pocítil chlad jejího těla ve své široké dlani, jíž držel kladivo, jímž rozdrtil lebky nespočtu protivníků. A pak se zastavil.
Čelist mu nepatrně poklesla. Jakoby mu po krku přejela čepel kosy, jakoby si najednou uvědomil co by všechno ztratil. Tvář se mu pod vousy skřivila. bylo jasné že trpaslík přemýšlí, přičemž mrkal očkem po tom skřetovi a po tom dacanovi z vazby. Tvář se mu skřivila boelstí a vysílením, která na něj dolehla neznámo odkud. Vždyť on, neutržil ani ránu. Zamrkal a křikl.
„Já nejsem v ničem pdoobný tvé ubohosti!“ Přičemž bylo jasné jak moc jej konverzace v lidštině unavuje a jak jimi opovrhuje. Jeho věta jej hluboce urazila, ranila jej na hrdosti a pýše. jak si to ten člověk mohl ůbec dovolit?! „My jsme nezničili půlku Erasie, nevyvraceli města na Isenii bez důvodu. To vy jste nás napadli! Vrazili dýku do zad. V touze pro naše bohatství a pro lék na vaši pýchu!“ Nadechl se. Nebýt tak vypjatý, určitě by mu po tváři stekla slza. Nechápal kde se v něm dnes bere tolik zlosti, tolik hněvu. Nikdy se tak nechoval.
A pak se ozval ten další. „Ty... Každý trpaslík je dost odvážný aby položil život za to aby ze světa vyhladil takov jako jsi ty!“

Hedrór se bezmocně podíval na ostatní trpaslíky, jenž stáli při vchodu do vězení. Pohlédl na felčara, své dvá strážné a dalšího trpaslíka v rohu. Kolik by výbuch zabil? Kdyby toho týpka natlačil na mříž? Zvládli by ostatní utéct či se skrýt? Byl zoufalý, přiapdal si jakoby dnes prohrál. Musel se zase uklidnit. Vždyť nic jiného za celou dobu nedělal. Snažil se nevybouchnout. Udělal další nenápadný krok, nohas e mu posunula po špinavém dláždění vězení.

„Ty? Ty?!“ Křikl lidsky a pak v trpasličím tvrdým pravil. „Ten za mřížemi je zelenej pláštík! Zabíjeli trpaslíky tím nejzbabělejším způsobem je to zvěd. Ti lidé si nezaslouží čestný boj!“ Přičemž rukou gestikuloval velice přesvědčivě. Pak se otočil na Kalleba. Mozkem mu projel další impulz...

Ten chlap se začal smát. Začal brečet jako málé dítě. Jako holobrádek volající maminku, avšak s radostí, dítěte jemuž někdo vrátil pozlátko. Jeho smích byů tak děsivý, tak odporný až se trpaslíkovi zježily chlupy. „Přestaň se smát! Nic tu není k smíchu. Jen vaše ubohost! Vaše zbabělost, nepostavit se nám čelem ale vyhrožovat! Jako všichni vaši hrdinové!“ Křikl, pak nadzvedl obočí a volnou rukou si prohrábl vlasy. Přemýšlel. Pak se nakonec podal. Otočil se k trpaslíkům a řekl. [b]„Pokud je necháme bojovat s nejsilnějším trpaslíkem v Urnore, vzdají se a nebo jim dáme svobodu.“
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
dw
Nikto
avatar

Počet príspevkov : 24

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   Po 21 január 2013, 23:21

Očko

Díval se vražedným pohledem na Hedróra. Tušil, že nebude lehké přesvědčit někoho, kdo je pod tlakem. Opovrhuješ vlastní ctí a vrháš na svůj rod stín zbabělosti. Pokud odmítneš, pohoří všechna čest, kterou se tady oháníš! Vypálil jsem okamžitě bez rozmyšlení hezká slova. Moc dobře jsem věděl, že trpaslíci si potrpí na svou vlastní čest. Sladkými slovy jsem jich zabil víc než kdy na bojišti. Ctižádostivý trpaslík, kterému záleží na vlastní cti byl daleko jednoduší cíl než neozbrojený chlap. Stačilo jen jediné, věřit, že trpaslíci svojí čest nikdy neztratí a na rozdíl od nás lidí zemřou se ctí. Při pohledu na Kalleba jsem se možná bál ještě víc, protože jeho chování odpovídalo bláznovství. Kdykoliv mu mohlo o něco víc přeskočit a byl konec..
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Horox
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 1189
Vek : 24

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   Ut 22 január 2013, 15:38

Vo všetkom tom zmätku a napätí si trpaslíci ani nevšimli že Klaen niekam zmizol. Oči vojakov a strážnikov boli upreté na Kalleba ktorý ohrozoval ich životy tou výbušninou, ale boli príliš nervózni na to aby si všimli zmiznúť útleho ľudského technika. Situácia sa skutočne zostrila. Najbližšie momenty mali rozhodnúť o živote a smrti týchto vojakov. Nevedno či si aj Očko, Kalleb a ostatní všimli že starý Klaen zmizol, no teraz ho všetci videli prichádzať. Jeho útek teda dlho netrval. Viedol ho akýsi zvláštny trpaslík - na hlave mal helmu s uzavretým priezorom, takže ste jeho tvár nevideli, a ľahké brnenie na sebe. S ním prichádzalo aj niekoľko ľahko obrnených trpaslíkov. Jeho telo sa určite nedalo považovať za štandardné u trpaslíkov. Bol skôr úzky, nemal svaly a namiesto ťažkej zbrane mal za opaskom dýku. Na prvý pohľad teda vôbec nevyzeral ako trpaslík... aj jeho brada bola oproti iným trpaslíkom krátka a málo hustá. Klaena niesol ako zajatcu, a po tom ako ho podivný trpaslík buchol do chrbta, začal hovoriť.
Kalleb, pusti tú bombu. Ne... nemá to zmysel. Ver mi. Vyslovil pevným hlasom, zároveň aj sebaistým. Krátko po tom dodal: Naozaj, ver mi. Na jeho ústach sa objavil slabý úsmev a hlavu nepatrne naklonil k tomu trpaslíkovi ktorý ho viedol.
Zamaskovaný trpaslík ktorý ho viedol náhle prehovoril: Desiatnik Hedrór a aj vy ostatní - ľudského generála a ľudských zajatcov mi na príkaz veliteľa máte prenechať. Máme ich odviesť niekam inam. A o to kam ich dáme sa nestarajte.
Vojaci ktorí viedli generála sa najprv neisto obzerali jeden po druhom, no napokon tento rozkaz splnili.

_______________________________________________
''Ich tvrdohlavosť a nenapraviteľnosť tvárou v tvár skaze je obdivuhodná, ale v konečnom dôsledku hlúpa.''
- generál Delwan Gammter na adresu valeánov bojujúcich o zachovanie ich výsadného spoločenského postavenia aj napriek tomu, že časy dračie skončili a započali časy temné
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Redečko
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 303
Vek : 25
Charakter : Kalleb Lotharion

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   Ut 22 január 2013, 17:02

Kalleb

Kalleb chvíli přemýšlel nad tím, že by tu bombu hodil trpaslíkovi do ksichtu a rozběhl se pryč, ale tím pádem by tam nechal umřít své přátele a s nejvyšší pravděpodobností i sebe. Nevěděl, co má udělat. V tom se do celé věci vložil Klaen a řekl Kallebovi, ať se vzdá. To rozhodně nebylo to, co chtěl Kalleb slyšet, ale když tak uvažoval nad vším, co mohl dělat, nic přijatelnější ho nenapadalo. Rozhodl se, že nechce, aby jeho spolubojovníci zemřeli v téhle odporné chodbě. Nejdříve se podíval na Ragana, který byl stále v bezvědomí a jen těžko se dalo říct, jestli se z něj ještě někdy probere. Mes, který stál vedle Očka, si Kalleba prohlížel s výrazem, který se rovnal smířenosti se smrtí, nejspíš byl ale jediný. Po ztrátě svého bratra se nebylo čemu divit, byli jako jeden a nikdy se neodloučili. Kalleb vzdychl a udělal krok směrem k Hedrórovi. Aniž by se na něj podíval, strčil mu bombu do ruky a vyrazil směrem ke Klaenovi. Trochu ho mrzelo, že trpaslíci nepřistoupili na Očkův návrh, ale třeba k tomu ještě dojde.

_______________________________________________
Kallebův inventář:
 

Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Sponsored content




OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   

Návrat hore Goto down
 
SV|99.ST.|10000
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore 
Strana 7 z 9Choď na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9  Next

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
Deritrea :: Ostatné :: História :: História hry-
Prejdi na: