DomovFAQHľadaťZoznam užívateľovUžívateľské skupinyRegistráciaPrihlásenie
Vítej, cizinče! Copak tě přivádí do těchto končin? Zabloudil jsi? Nebo se chceš stát součástí tohoto velkolepého dobrodružství? Třeba to není náhoda, že jsi se dostal právě na tohle místo. Co když to budeš právě ty, kdo změní chod dějin našeho světa? Je to jen na tobě!

Share | 
 

 SV|99.ST.|10000

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down 
Choď na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9  Next
AutorSpráva
dw
Nikto
avatar

Počet príspevkov : 24

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   So 12 január 2013, 00:10

Očko

Vůbec se mi nelíbilo, jak to syčelo. Poodstoupil jsem co možná nejdál to šlo, aby se mi nic nestalo, protože jsem nevěděl, co se může stát. Zacpal jsem si uši a zavřel oči, abych teda neoslepl. Bylo to velmi podivné být přikrčený v chodbě se zacpanými uši a zavřenými oči, když hned za zdí mohou být trpaslíci. Doufal jsem, že nějak poznám, že zeď bude pryč. Protože jestli bych tu seděl mezitím, co by se ostatní mlátili s trpaslíky, byl by to problém...
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Redečko
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 303
Vek : 25
Charakter : Kalleb Lotharion

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   Ne 13 január 2013, 14:55

Kalleb

Byl docela zklamaný z toho, že nedostali ani chvilku na psychickou přípravu, kterou rozhodně potřeboval. Ani za ta dlouhá léta si na tento přístup nevšiml. V poslední době to už bylo lepší než na začátku, což je jasné. Když to byl obyčejný řadový voják, nikdo se ho na nic neptal. Teď alespoň mohl vyjádřit svůj názor, i když to většinou k ničemu nebylo.
Když skupina vyrazila, Kalleb se držel vepředu a dával pozor na trpaslíky, na které mohli případně narazit, naštěstí cesta proběhla bez sebemenšího střetu s nepříteli nebo obrovského výbuchu, při kterém by všichni přišli o život.
Jakmile skupina dorazila do většího vykopaného prostoru, ve kterém polehávalo několik kopáčů, uviděl Kalleb silnou kamennou zeď, "prvotřídní trpasličí práce," poznamenal a dotkl se zdi rukou, "nevidím se, že se tudy nemohli prokopat." Když byla bomba položena a aktivována, Kalleb nevěděl, co má dělat, protože se s podobným zařízením setkal osobně poprvé. Rozhodl se, že nejlepší bude poslechnout instrukce člověka, který už bomby znal a dát se na úprk. Rozběhl se tedy za ním.

_______________________________________________
Kallebův inventář:
 

Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Horox
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 1202
Vek : 24

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   Po 14 január 2013, 08:18

Po chvíľke syčania nasledoval ohlušujúci zvuk, jasné biele svetlo, menšie zemetrasenie a silná tlaková vlna. Na vaše hlavy sa zosypala minimálne tona hliny. Jedného robotníka zrazilo na zem, lebo sa len opieral o stenu a nedával pozor. Ako skončili ostatní záležalo len od toho či si dali Klaenom poradiť alebo nie. Zdalo sa však že je v poriadku, no bol trocha otrasený. Po výbuchu v chodbe vznikol silný a nepríjemný opar ktorý vám akoby liezol pod oblečenie. Nemohli ste cez neho nič vidieť, čo nebola práve najväčšia taktická výhoda. No ktokoľvek na druhej strane musel byť tiež ochromený z tohto výbuchu.

Klaen hlasne zaklial a vybral sa cez opar k miestu kde bomba vybuchla. Po výbuchu tam teraz bola obrovská dymiaca diera. Potom ste však počuli cez dym Klaenov veselý výkrik. Opar po krátkom čase opadol a vy ste si všimli že podzemná hradba ktorá vám stála v ceste už neexistuje. Bomba v nej vytvorila dieru dostatočnú na prechod. Cez dieru ste mohli vidieť obrysy tmavej miestnosti. Bola tam však hustá tma a vkráčať tam bez pochodní by bola samovražda. Musel to byť nejaký podzemný sklad, hlboko pod Urnore, v ktorom už nikto nebol celé veky. Klaen sa na vojakov spýtavo pozrel a rukou im pokynul aby do tmavej miestnosti vošli a rozsvietili ju.

Tento jeho pokyn začal dávať ešte väčší zmysel po tom ako ste za sebou začuli padanie hliny. Podzemná chodba sa rúcala, pravdepodobne kvôli výbuchu a tej vlne ktorú spôsobil. Rovno pred očami vám mizla jediná úniková cesta.

_______________________________________________
''Ich tvrdohlavosť a nenapraviteľnosť tvárou v tvár skaze je obdivuhodná, ale v konečnom dôsledku hlúpa.''
- generál Delwan Gammter na adresu valeánov bojujúcich o zachovanie ich výsadného spoločenského postavenia aj napriek tomu, že časy dračie skončili a započali časy temné
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Redečko
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 303
Vek : 25
Charakter : Kalleb Lotharion

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   Po 14 január 2013, 10:44

Kalleb

Krásná zelená louka, kterou ozařují horké paprsky slunečního světla, pasoucí se zvířata a Kalleb ležící uprostřed toho všeho s kusem slámy mezi zubama. Zavřené oči a odpočinek, který už nedostal tak dlouho. To bylo všechno, co si v tento okamžik přál. Bomba vybouchla a on ucítil neuvěřitelnou sílu tlakové vlny, která mu narazila do brnění a na chvíli mu vyrazila dech. Když se mu po pár sekundách podařilo nadechnout se, vdechl několik velkých zrn hlíny a další hromada mu spadla na hlavu, rychle se otřepal a chytil Ragana za rameno, aby jej odtáhl stranou. "Klaene!!" vykřikl, "musíme se vrátit!!" byl už dost zkušený na to, aby poznal, kdy má couvnout zpátky a kdy jít naopak kupředu. A tohle byla rozhodně jedna z těch situací, kdy se měli vydat zpět. Bratři Mes a Bau'l se vydali na cestu zpět, ale dostali se jen tak daleko, aby jednoho z nich zasypala hromada kamenů a hlíny, nebylo pochyb, byl mrtvý. Mes se zhroutil na kolena, ale Kalleb s Raganem ho vzali z obou stran a táhli ho dovnitř. Ragan vzal po cestě i Klaena, protože celá vykopaná místnost teď byla nestabilní a každou chvíli se na ně mohl zhroutit strop. Kalleb z toho rozhodně neměl dobrý pocit. Skupina teď byla v ohrožení, jelikož jediná možná cesta, kterou se mohli vydat, bylo kupředu a to přímo do trpasličí pevnosti. Pokud někdy byla vhodná situace k panice, bylo to teď. Kalleb se ale snažil zůstat silný kvůli ostatním mužům. Navíc tu bylo několik obyčejných dělínků, kteří určitě nebyli moc zruční v boji a i kdyby byli, tak je to k ničemu. Trpaslíci byli po zuby ozbrojení a všichni zoceleni bojem, který trval stovky let. Možná to byli poslední minuty, na tomto světě, Kalleb měl o sobě spoustu pochybností, nedokázal nic a teď byl nejspíš odkázán na jistou smrt. Pokud se odtud nějakým štěstím vrátí, dá to generálovi sežrat. Za chvíli byla celá skupina v místnosti, do které se před chvílí probourali tou zkáznou věcí. Kalleb pro jistotu tasil meč. Trpaslíci určitě slyšeli obrovskou ránu, kvůli které Kallebovi ještě teď pištělo v uších a bolely ho oči. Navíc měl poškozené brnění, takže byl v opravdu velké nevýhodě. "Dávejte na sebe pozor a zůstaňte blízko u sebe," řekl a podíval se hlavně na Mese, který byl pořád zničený ze smrti svého bratra. Kalleba to také zaskočilo, protože s Bau'lem strávil spoustu času a byli dobří přátelé. Ale teď nebyl na slzy čas, mohly by totiž znamenat smrt.

_______________________________________________
Kallebův inventář:
 

Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
dw
Nikto
avatar

Počet príspevkov : 24

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   Po 14 január 2013, 16:26

Očko

Už pochopil, co znamenalo slovo exploze. Byla to silná síla, kterou nejspíš nedokázal ani ledajaký katapult. S údivem hleděl na díru, která teď zdobila trpasličí zeď. Netrvalo to dlouho a začal na tu ohromnou sílu reagovat strop. V tu chvíli ho napadlo, že ten, kdo tu bombu vymýšlel, nejspíš nepočítal s tím, že to otřese tunelem. Na přemýšlení nebyl čas, obzvlášť, když to někoho z jednotky zavalilo. Okamžitě vyrazil vpřed a velmi lehkým kotoulem zapadl do zbrojnice, kterou začal ihned prohlížet.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Gureas
Sedliak
avatar

Počet príspevkov : 87
Vek : 22
Charakter : Dagonith syn Hurthonův, Zorgar z Garsternu

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   Po 14 január 2013, 16:38

Hedrór Kladivo
MH: Já se stal! A doufám že jsem si toto mohl dovolit.

Seděl na jedné z mnoha lavic v jednom z hlubokých sklepů strážnice a skladů kde on i další odpočívali. Obrovské podzemí bylo protkáno sítí tunelů jenž z Urnore dělalo několikapatrové megalopolis. Několika patrová budova byla přemačkána trpaslíky, kteří odpočívali. V jejich tvářích se značila únava a jakési nevyřčené zlo. Očekávání obléhání i blízké smrti, o které nikdo nevěděl jestli se stane pravdou.
Všichni byli nervózní, šlo to z nich cítit a i on. Hedrór znal ten pocit. Před prolomením bran či výpadu na nepřítele. Nevyřčené krveprolití jenž se vznášelo ve vzduchu.
Poškrábal se rukou na krku a schlédl na dřěvěnou fajfku. Několikrát nedodělávku protočil v prstech a pak se do dřeva opět zakousl nůž. Pomalé pohyby měnily dřevěný výtvor z myšlenky na skutečnost. A pak... Se ozvala rána. Temné dunění a třas proletěl všemi přítomnými a vojáci se buď probudili, nebo se zmateně rozhlíželi. Odněkud z podzemí zazněl křik dlaších trpaslíků, ovšem ten se velice rychle uklidnil. Byli přeci daleko od další kasárny. Ze stropu odpadlo několik kamínků a spustil se proužek prašné omítky.
Hédrór vstal a nepěkně zaklel, přitáhl si k sobě kladivo a rychle se nasoukal do výstroje. Upnul si několik řemínků a zakroutil rameny, jestli já natolik volné. Trvalo mu to chvíli. Již byl zvyklý se odít do boje.
Pobadl kladivo a s několika dalšími trpaslíky se vydali na chodbu. Dunění se stále rozléhalo v ozvěně ale pomalu utichalo. hedrór si všiml že odněkud zde plyne dým a prach, ale nevěděl odkud. Tiše zavrčel a v tvrdé trpasličině odpověděl. „Dejte si pozor. Tohle se mi nelíbí.“
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Redečko
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 303
Vek : 25
Charakter : Kalleb Lotharion

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   Po 14 január 2013, 18:14

Kalleb

Pustil Klaenovo rameno a dvěma dlouhými kroky se posunul vpřed. V celém skladišti byla hrozná tma, nejspíš bylo opuštěné už roky. Byl to trochu problém vzhledem k faktu, že na zdech nehořely žádné pochodně, což dost znepříjemňovalo celkový pocit z této neplánované návštěvy. Ono být uvězněn ve tmě někde pod nedobytnou trpasličí pevnosti není jeden z nejpříjemnějších pocitů pro lidského vojáka. Kalleb cítil, jak se mu chvěje pravá ruka, ve které držel svůj meč. "Vidíte někdo něco?" zašeptal, ale ani na chvíli nedoufal v kladnou odpověď.

_______________________________________________
Kallebův inventář:
 

Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Horox
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 1202
Vek : 24

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   Po 14 január 2013, 21:45

Kalleb cítil ako sa Klaen trasie. No či to bolo od strachu alebo od zimy, to nebolo isté. V tejto tmavej miestnosti bola značná tma a vial z nej silný chlad. Toto museli byť skutočne opustené časti podzemia. Jeden z Klaenových učňov pošúchal o seba akési dva čierne predmety a jeden z nich sa náhle rozhorel jasným svetlom. Nebolo to svetlo pochodne, toto svetlo bolo jasne biele a oslepujúce. Taktiež osvetľovalo okolie omnoho lepšie ako pochodeň. Možno jeden z ich nových vynálezov...
Klaen prebral svetlicu, ale okamžite ju podal Kallebovi. Pokynul mu aby svetlicu držal pred sebou, lebo výpary z nej by ho mohli otráviť. Zdalo sa to ako ďalší životunebezpečný vynález.
Miestnosť pred vami sa vďaka svetlu vyformovala. Toto ste rozhodne nečakali. Jedinú stenu, jediný okraj miestnosti ste mali za vami. Miestnosť musela byť vysoká aspoň niekoľko desiatok metrov a do dĺžky musela byť ešte dlhšia, lebo ste nevideli jej okraj. Toto musel byť nejaký z obrovských starých skladov. Stropy boli obohnané pavučinami... teda, až tak že ste cez tie pavučiny ani nevideli stenu. Bolo ich tu moc. Okrem toho vás na každom kroku čakal kúdoľ prachu. Vládol tam silný zatuchnutý opar. V miestnosti bolo niekoľko vysokých stĺpov a desiatky, ba aj stovky drevených krabíc. Tie boli problémom lebo ste cez ne nemohli nič vidieť.

Klaen sa okolo seba obzeral s otvorenými ústami.
Vytiahnite zbrane. Toto miesto sa hemží nekromantulami. Zatiaľ sa neukázali, ale... pane Kalleb, zdvihnite tú svetlicu pred vás! Nepúšťajte ju. A rozdám svetlice aj ostatným. Vysvetlil varovne, rozsvecoval svetlice a podával ich každému. Očko si tiež jednu vyslúžil. Až teraz, keď bolo viac svetla, ste si uvedomili že táto miestnosť je jeden obrovský pavúčí brloh. A nebolo úniku preč.

Blízko pri vás sa objavili akési malé pavúčiky. Mohli mať maximálne jeden centimeter. Zliezali zo stien, zo stropu, odvšadiaľ. Najprv ich prichádzalo pár, potom desať, potom sto, tisíc. Klaen len upozornil všetkých naokolo aby ste nestratili pozornosť len napriek pár malým pavúkom. Napätie bolo hmatateľné. V tme ste začuli slabý klepot úzkych chodidiel...

_______________________________________________
''Ich tvrdohlavosť a nenapraviteľnosť tvárou v tvár skaze je obdivuhodná, ale v konečnom dôsledku hlúpa.''
- generál Delwan Gammter na adresu valeánov bojujúcich o zachovanie ich výsadného spoločenského postavenia aj napriek tomu, že časy dračie skončili a započali časy temné
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Redečko
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 303
Vek : 25
Charakter : Kalleb Lotharion

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   Po 14 január 2013, 22:01

Kalleb

Střet s tisíci pavouky Kalleb rozhodně nečekal. Popravdě, nejspíš by radši potkal ty trpaslíky, protože ti aspoň nebyli tak ohavní. A neměli osm nohou. Pevně držel podivnou světlici a tiskl se zády k Očkovi, "co budeme dělat?!" vykřikl Kalleb na Klaena a rozhlížel se okolo sebe. "Přilákalo je to světlo?" zeptal se. V pravé ruce sotva držel svůj meč, ruka se mu třásla a několikrát mu i málem vypadl. Zrzek Ragan se několikrát ohnal svou obrovskou sekerou, aby pavouky zahnal. Nutno podotknout, že Kalleb byl opravdu rozrušený. Radši by umřel rukou nějakého trpaslíka.

_______________________________________________
Kallebův inventář:
 

Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Horox
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 1202
Vek : 24

OdoslaťPredmet: Re: SV|99.ST.|10000   Po 14 január 2013, 22:59

Nebudeme robiť nič. A to svetlo je jediné čo ich drží od nás. Zdvihnite tie blbé svetlice! Zahučal Klaen a vyplašene sa okolo seba obzeral. A postavte sa čo najbližšie k sebe. Musíme vytvoriť jeden silný zdroj svetla.
Okolo seba ste v temnote počuli chodenie stoviek nôh. Bol to nechutný, nepríjemný zvuk. Všetkých prepadla panika, ale snažili sa to nedať na sebe znať. Skutočne sa zdalo že svetlo ich odpudzuje, že to pomáha. Pomaličky ste natlačení na seba prechádzali miestnosťou, len ako svetielko v mori tmy. Ukázali sa vám zatiaľ len malé pavúky. Tie veľké nie, tie zostávali ukryté, behali okolo vás, akoby hranica svetla bola hranica ich sveta a vášho. Vašou snahou bolo teraz dostať sa k nejakému východu, čomukoľvek, predtým než si pavúky dovolia zaútočiť aj na osvetlenú skupinu.
Napokon sa vám to podarilo. Miestnosť musela mať do dĺžky snáď kilometer... alebo nie, no zdalo sa to ako večnosť. Pred vami sa vynorila stena. A... dvere. Dvere von z tohto pekla, z tohto hniezda. Klaen sa ich posnažil otvoriť, no boli pevne zamknuté a zapečatené. Svoju svetlicu pridržal na kľučke, ale nepomáhalo to. Napokon chcel použiť výbušninu. To by bol váš koniec. Ale pavúkov to mohlo omráčiť. No zrazu sa pomedzi zvuky tých nožičiek, tých nepríjemných smrteľných zvukov, ozval iný. Z temnoty pred vami vyšiel akýsi obrovský a nechutný pavúk. Oči si zakrýval pred silným svetlom.
Hádajte kto má kľúč. Povedal náhle chrapľavý hlas. Všetci sa okolo seba začali divo obzerať, no rozhodne to nepovedal nikto z vás. Musel to byť ten pavúk. Kto iný? Ten hlas sa zdal akoby z iného sveta. Vaše oči spočinuli na hovoriacej nekromantule.
Ako vyriešime túto situáciu?


__________________


Hedrór a skupinka jeho kolegov - bojovníkov sa vydali do podzemia na povel veliteľa, zistiť čo znamenal ten zvuk. Zároveň kapitán vyhrabal aj niekoľko veľmi starých kľúčov, ktoré nikto nepoužíval istý čas. Museli to byť kľúče od dverí v tých najnižších kobkách pod Urnore.
Cesta dolu trvala dlho. Každé dvere boli zamknuté zložitým mechanizmom, a museli ste sa dostať asi cez sto takýchto dverí. Ako ste išli nižšie, pochodne sa míňali, stále ich bolo menej, chodby boli studenšie a vzduch stále viac zatuchnutý. Po čase ste sa dostali na tak nízku úroveň v ktorej už nikto nebol po dlhý čas. Museli ste zapáliť vlastné pochodne a postupovať opatrne.
Náhle jeden z Hedrórových kolegov zastavil celú skupinu a ukázal do temnoty pred vami. V sekunde sa na vás vrhlo asi zo päť obrovských nechutne vyzerajúcich pavúkov. Skočili na Hedróra ktorý bol úplne vpredu a tak mu zostávalo len pár sekúnd na reakciu. Ostatní vojaci skričali: Nekromantule!

_______________________________________________
''Ich tvrdohlavosť a nenapraviteľnosť tvárou v tvár skaze je obdivuhodná, ale v konečnom dôsledku hlúpa.''
- generál Delwan Gammter na adresu valeánov bojujúcich o zachovanie ich výsadného spoločenského postavenia aj napriek tomu, že časy dračie skončili a započali časy temné
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
 
SV|99.ST.|10000
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore 
Strana 2 z 9Choď na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9  Next

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
Deritrea :: Ostatné :: História :: História hry-
Prejdi na: