DomovFAQHľadaťZoznam užívateľovUžívateľské skupinyRegistráciaPrihlásenie
Vítej, cizinče! Copak tě přivádí do těchto končin? Zabloudil jsi? Nebo se chceš stát součástí tohoto velkolepého dobrodružství? Třeba to není náhoda, že jsi se dostal právě na tohle místo. Co když to budeš právě ty, kdo změní chod dějin našeho světa? Je to jen na tobě!

Share | 
 

 Kalleb Lotharion

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down 
AutorSpráva
Redečko
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 303
Vek : 25
Charakter : Kalleb Lotharion

OdoslaťPredmet: Kalleb Lotharion   Št 10 január 2013, 21:14




Křestní jméno: Kalleb

Příjmení: Lotharion

Pohlaví:
Muž

Věk: 32 let

Rasa: Člověk

Místo původu: Kalleb se narodil v malé vesničce (jmenuje se Váňovka) na území království Nuvia

Bydliště:
Origináně - Vesnice Váňovka
Aktuálně - neustále v pohybu

Rodina:

Otec - Keluren Lotharion

Narozen před před padesáti-devíti lety v Nuvanu. Keluren byl od malička vychováván tím, že každý muž může mít jen to, co si vlastní silou vydře. Kelurenův otec byl muž prosté mysli, čímž ale nechci říct, že by byl hloupý, to ne, jeho selský rozum dokázal předčit i ty největší učené, nikdy se však nesnažil hrát si před svým synem na chytráka, spíše se jen snažil  připravit na krutosti světa, do kterého se narodil. Už když byl Keluren dítě, jeho matka zemřela, takže zůstal sám pouze se svým otcem. Ztráta ženy v domácnosti se na obou 'mužích' značně podepsala a k tomu všemu navíc začaly Kelurenova otce trápit psychické problémy, které byly brzy následovány nemilosrdnými nemocemi, jejichž následkem byla ztráta pravé nohy. To bylo Kelurenovi teprve dvanáct let, ostatní děti v jeho věku běhali po loukách a hráli si na vojáky, ale on nemohl, musel se starat o svého nemocného otce, který se nikdy nesmířil se ztrátou své milované ženy.
Keluren neměl žádné dětství. Celých deset let se musel starat o to, aby uživil sebe a svého tatínka a mnohdy to bylo opravdu těžké. Co má dítě dělat, aby si vydělalo nějaké peníze? Častokrát žebral na ulici, prosil o pomoc, která byla málokdy vyslyšena, nikoho nezajímalo malé žebrající děcko, lidé byli odjakživa chamtiví a v dřívějších dobách to bylo horší, než dnes. Keluren se i přes všechnu nechuť, kterou ke svým činům cítil, musel uchýlit ke krádežím. Byl malý, hubený a mrštný, takže se lehce dokázal protáhnout kdejakým užším otvorem nebo uličkou, pokud to bylo nutné. Vždycky se mu podařilo něco ukořistit - ať už jídlo nebo nějakou menší sumu, kterou poté někde směnil za kus chleba nebo oblečení.
Čím víc však Keluren stárnul, tím víc nápadnější při krádežích byl a byla jen otázka času, kdy mu v tom někdo zabrání. Stalo se tomu tak, když bylo Kelurenovi 16 let - prodíral se davem s ukradeným tělem slepice s useknutou hlavou a ucítil, jak ho někdo pevně chytil za ruku a následně knokautoval až do bezvědomí.
Když se Keluren probral z tohoto nedobrovolného spánku, zjistil, že je ve vězení. Propadl zoufalství a chvíli mu trvalo, než se dokázal vzpamatovat, aby se alespoň pokusil dostat se ven. Nemohl svého otce nechat zemřít! Všechny pokusy o útěk však byly marné. Cela byla nepropustná a navíc všude stály stráže. Keluren byl odsouzen k pěti dlouhým rokům.
Během těchto pěti let, přesněji - tři měsíce po Kelurenově uvěznění, jeho otec zemřel.
O otcově smrti se Keluren dozvěděl až když byl propuštěn na svobodu. Ve skutečnosti nebyl překvapen, věděl, že jeho otec nemohl přežít, od té doby, co přišel o nohu a Keluren se o něj musel starat, to s ním bylo den ode dne horší. Po pár letech nejspíš i přišel o rozum.
Keluren věděl, že musí dál, tak se vydal pryč z Nuvanu. Dva roky cestoval po světě - tam, kam ho jeho nohy nesly. Jednoho ne příliš krásného dne se stalo něco velmi krásného (slovo "krásný" použito dvakrát schválně Very Happy), Keluren poznal svojí životní lásku - Riviffu. Riviffa byla krásná hospodská v malé vesnici na kraji Ost-lominské plošiny a chvíli jí trvalo, než jí došlo, co k ní Keluren cítí. Nějakou dobu se spolu scházeli a jednoho dne se vzali. Ještě tu noc splodili svého jediného potomka a dědice příjmení Lotharion.
Keluren své mládí prožil dost nepříjemně, což už víme. Té kapitoly se chtěl vzdát a začít novou, kde by z něj byl milující manžel a otec. A to se mu podařilo. Společně se svojí novou rodinou si našel malebné místečko ve vesnici Váňovka na území Nuvijského království a žijí tam až dodnes.

Matka - Riviffa Kohoutová, později Lotharionová

Už od malička byla velmi dominantní a sebevědomá. Když jí byly čtyři roky, zmlátila dva šestileté kluky, kteří jí otravovali.
Krutá Riffa! Tak jí říkali už od jejího dětství. Sama Riviffa si ve skutečnosti nepamatuje, kdy tuhle přezdívku získala, ale její odhad je, že za to může právě ta chvíle, kdy rozbila nosy oběma šikanujícím frackům.
Ostatní děti z vesnice z ní nejdříve měli strach, protože byla opravdu děsivá. Navíc je docela strašila svojí tělesnou proporcí, protože měla větší nadváhu a nikdo si nechtěl začínat s někým, kdo je větší a silnější. Strach se však brzy změnil na schopnost vedení a z kruté Riffy se stala vůdkyně všech dětí z vesnice.
A to až do puberty, během které se Riviffa změnila. Vytáhla se, zvětšila se jí ňadra, bříško se zmenšilo a zaoblil se naopak zadeček. Místo strachu teď ve většině chlapecké části vesnice vzbuzovala vzrušení, což už se jí tolik nelíbilo.
Riviffa měla dost starého otce, takže nebylo žádným velkým překvapením, když se přesunul na onen svět. Problém nastal ve chvíli, kdy se Riviffa dozvěděla, že by po něm měla převzít byznys. Její otec totiž vlastnil velmi oblíbenou hospůdku, ke které však Riviffa neměla zrovna vřelý vztah. Někdy ale člověk musí udělat to, co je nutné a Riviffa hospodu nakonec přijala. Ze začátku jí tam pomáhala její matka, které už taky táhlo na šedesátku (ano, měli jí pozdě) a když Riviffa oslavila své osmnácté narozeniny, hospůdka okamžitě připadla na její jméno. Zpočátku to bylo dost hardcore, protože Riviffa nebyla zvyklá na to, že je to všechno JEN na ní, ale naopak se jí dost líbil ten pocit kontroly. Ten měla vlastně vždycky. Nejdříve měla kontrolu nad všemi dětmi jakožto jejich vůdce, potom měla kontrolu nad hrboly v klučičích kalhotách a teď měla svojí vlastní hospodu. Zvykla si na to a zamilovala si to. Jednoho dne se ve dveřích objevil muž, který nebyl odtud. A vypadal jinak, než ostatní muži, které doposud poznala. Začali se stýkat a jednoho dne se vzali. Ale tento příběh už známe.

Frakce: On sám

Povolání: Kapitán lodi

Popis povolání: Jako kapitán lodi se Kalleb stará o svoje milované plavidlo, svou posádku a o to, co bude jejich dalším cílem na dlouhé plavbě kolem světa.

Talenty/Schopnosti/Zručnosti: :

• Kalleb je velmi dobrý dřevorubec. Se svým otcem často chodívali do lesa na dřevo.
• Má velmi dobré vyjadřovací schopnosti, když byl dítě, hodně četl a učil se umění jazyka - viz. životopis
• Kalleb vyniká v souboji s jedním mečem a štítem.
• Je to velmi praktický muž
• Umí rybařit
• Je také obstojný kadeřník
• Umí ovládat plavidlo


Politické přesvědčení: Kalleb často přemýšlí nad touto problematikou. Sám si tím není jistý. Nejspíš žádné politické přesvědčení nemá. Dalo by se říct, že je dost staromódní a jediné v co věří je dobro a zlo.

Vzťahy k ostatným rasám:

Kalleb se setkal jen s jedinou rasou, která nepatřila k jeho příslušnosti - s trpaslíky. A to za dost nepříznivých okolností. Ve válce. Dříve, než se s nimi setkal tváří tvář o nich četl. Dlouhé knihy napsané samotnými trpaslíky. Dost ho fascinovali. Jejich smysl pro detail a odhodlání. Sám se o pravdivosti textu na papíře přesvědčil, když proti nim povstal v bitvě. Ne že by z toho byl nějak nadšený, měl však ale nějakou povinnost vůči svým lidem a přátelům. Kdyby nebojoval, mohli někteří z nich padnout.
Osobně však vůči trpaslíkům necítí žádnou zášť a věří, že se spoustou z nich by klidně dokázal rozmlouvat na nejrůznější témata i hodiny.


K ostatním rasám nechová žádnou zášť. Několik příslušníků ostatních ras už potkal a většinou s nimi neměl žádné problémy.

Cíl: Pokusit se dokázat co nejvíce dobrých věcí

Povaha: Kalleb je člověk, se kterým by jste si chtěli sednout k jednomu stolu a u jídla a piva si s ním popovídat. Je to milý chlapík, který nemá předsudky. Jeho mottem je - ,,Nesuď knihu podle obalu," a skutečně se jim řídí.
Byl svými rodiči vychován tak, aby byl slušný, pracovitý a pomáhal. A když už je zmiňuji, Keluren a Riviffa jsou pro Kalleba nejdůležitější osoby na celém světě a zemřel by pro ně tisíckrát. Z obou dvou má to nejlepší - díky svému otci se nebojí riskovat pro to, aby pomohl slabšímu a díky své matce má jistou schopnost vůdcovství.
Každá mince má však dvě strany a co se týče té druhé u Kallebovy povahy, najdete na ní žárlivost a velkou touhu. Toužit po něčem nemusí být až tak zlé, navíc, pokud je to dobro! A Kalleb nechce nic víc, než dobro v celém světě. Tato touha je však tak silná, že by byl ochoten udělat pro to téměř cokoliv a jak jistě všichni víme, ne vždy to 'cokoliv' znamená něco dobrého.  

Fóbie/Strachy: Kalleb má strach, že se něco přihodí jeho rodičům. Moc se touto myšlenkou však nezabývá, poněvadž na to nemá čas. Denně je posílán na frontu, kde bojuje o své přežití! Jeho vlastní smrt je také jeden z jeho strachů, protože pokud by zemřel, nemohl by dokázat ty velké věci, ke kterým je bezpochyby předurčen. Alespoň on si to myslí.

Životopis: Jak už víme, Kalleb se narodil v malé vesničce na kraji Ost-lominské plošiny svým rodičům Riviffě a Kelurenovi. Krátce po jeho narození se rodina odstěhovala do Nuvie, kde našli vesnici Váňovku.
Kalleb byl energetické dítě stejně jako jeho maminka, když byla v jeho věku, takže jistá povahová podoba s Riviffou byla znát už velmi brzo. Ne vždy to bylo příjemné, ale to už k dítěti patří a oba rodiče si toho byli dobře vědomi.
Jak Kalleb rostl, učil se nejrůznějším činnostem - sekání dříví, rozdělávání ohně, rybaření, vaření. Všechno ho to bavilo a jednoho dne se mu to určitě bude hodit, takže s ničím rodiče neměli nejmenší problém. Když byl Kalleb starší, narazil ve vesnici na starou polorozpadlou budovu, která byla samozřejmě ideálním místem na hraní. Okamžitě jí začal s kamarády navštěvovat. Hráli si na schovávanou a na další podobné dětské stuff. Jednou se návštěva vesnické zříceniny nevyplatila, protože se Kalleb propadl podlahou do sklepa. Tedy, nevyplatila není to nejlepší slovo, jelikož to přineslo své ovoce. Jak už jsem jednou řekl - každá mince má dvě strany. Kalleb ve sklepě našel něco jako sklad pro knihovnu, který byl samozřejmě naplněný knihami. A tak byl objeven jeho největší zájem.

Nikdy nebyl vděčnější svým rodičům, že ho přihlásili do místní školy, kde ho naučili číst! Přečetl snad všechno, co tam bylo. Od nejkratších povídek, před sáhodlouhé romány až k autobiografickým dílům, které vyprávěly o největších dobrodružstvích a výpravách, na které se autoři vydávali. Kalleb si přečetl o nejpodivnějších, ale i nejděsivějších tvorech, kteří obývají Deritreii. O některých mu vyprávěl i otec, ale nebylo jich moc. Nejvíce však Kalleba zaujala kniha, kterou napsal nějaký Brix. Nevěděl o tom, kdo to je, protože o autorovi tam nebylo zhola nic. Byl to jen příběh o objevení krásné země. Kalleb si nikdy nekladl otázku, jak se tam tyhle knihy vlastně dostaly. Možná, že měl v budově skladiště nějaký významný člověk, do jehož vlastnictví všechny tyhle papírové poklady patřily. z toho, jak budova vypadala se ale dalo dedukovat, že je ten člověk nejspíš po smrti a nebo dávno pryč.
Roky plynuly a Kalleb spoustu knih četl stále dokola a dokola. Vždycky v nich objevoval nový smysl. Když byl mladší, tak tam neviděl spoustu dospělých věcí a teď, když byl dospělý, tak to všechno chápal úplně jinak.

Ze všech těch knih o dobrodruzích, cestovatelích a dalších lidech, kteří třeba i něco dokázali, se na Kallebově rameni začal probouzet malý ďáblík, který našeptával, aby se sám vydal do světa a zkusil něco dokázat. A i kdyby nic nedokázal, tak by aspoň viděl, jak to tam venku vypadá. Kallebovi se ta myšlenka tak strašně líbila, že se ještě téhož večera rozloučil s rodiči a vydal se do světa. Nemohli mu v tom bránit a ani nechtěli. Věřili, že se stejně brzy vrátí. Riviffa se dokonce vsadila, že to vydrží jen týden.

Týden však uplynul a Kalleb se ještě nevrátil. S nadšením putoval po rozlehlých pláních a nic netušíc mířil přímo k Nuvanu. Cesta tam trvala ještě několik dní a když se  tam dostal, spatřil něco, co ho nadchlo! Velká vojenská družina, která se chystala na cestu do světa. Tenkrát nevěděl nic o válce s trpaslíky. Myslel si, že je to jen jedna velká možnost, jak vidět to, co by jinak nemohl. Přidal se tedy do armády a hned po svém výcviku byl vyslán na frontu.


Hrůzy, které spatřil ho nejdříve psychicky zničili a nějakou dobu mu trvalo, než se dal dohromady. Všechno to, co viděl a udělal ho nakonec zocelilo natolik, že byl ochoten prolévat krev trpaslíků jen pro to, aby ochránil své přátele a lidi, kteří na něj spoléhali. Už nebylo cesty zpět, musel teď čelit smrti.

Jednoho dne se mu naskytla příležitost a Kalleb z boje utekl pryč. Byl zraněný, osamocený a už dál nechtěl bojovat. Několik dní se schovával v lese a snažil se zotavit se z ran, které utržil v boji. Bohužel nebyl žádný doktor, a ačkoliv se mu podařilo zastavit krvácení, musel se potýkat s infekcí.
Díky jeho ohromnému štěstí ho v lese našla malá dívka z nedaleké vesnice. Odvedla ho do svého domu a její otec, který byl náhodou doktor, Kalleba ošetřil.
Po několika dnech opustil vesnici a vydal se na jih, kde narazil na malý přístav a nenápadně se přidal k jedné z posádek.
Několik měsíců sloužil na lodi, vydělal si nějaké ty peníze a spřátelil se s kapitánem.
Jedné noci se posádka musela vypořádat s nepříjemnou bouřkou a moc se jim to nedařilo. Kapitán zemřel a většina posádky s ním. Kalleb naštěstí přežil a jako jediný zůstal s dost poničenou lodí. Ostatní ji opustili s tím, že už nechtějí zažít podobnou bouři, protože by příště nemuseli mít takové štěstí. No... A tak Kalleb přišel k lodi.


Naposledy upravil Redečko dňa Št 31 júl 2014, 21:27, celkom upravené 2 krát.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Horox
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 1202
Vek : 24

OdoslaťPredmet: Re: Kalleb Lotharion   Št 10 január 2013, 23:23

Schválené.... or is it?





















jo

_______________________________________________
''Ich tvrdohlavosť a nenapraviteľnosť tvárou v tvár skaze je obdivuhodná, ale v konečnom dôsledku hlúpa.''
- generál Delwan Gammter na adresu valeánov bojujúcich o zachovanie ich výsadného spoločenského postavenia aj napriek tomu, že časy dračie skončili a započali časy temné
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
 
Kalleb Lotharion
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore 
Strana 1 z 1

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
Deritrea :: Hra :: Postavy :: Neaktívne postavy-
Prejdi na: