DomovFAQHľadaťZoznam užívateľovUžívateľské skupinyRegistráciaPrihlásenie
Vítej, cizinče! Copak tě přivádí do těchto končin? Zabloudil jsi? Nebo se chceš stát součástí tohoto velkolepého dobrodružství? Třeba to není náhoda, že jsi se dostal právě na tohle místo. Co když to budeš právě ty, kdo změní chod dějin našeho světa? Je to jen na tobě!

Share | 
 

 Vnútorný nepriateľ

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down 
Choď na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Next
AutorSpráva
Horox
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 1197
Vek : 24

OdoslaťPredmet: Re: Vnútorný nepriateľ   Ne 13 január 2013, 00:13

Zvládnem to, zvládnem to! Len pokoj! Zakričal kapitán nervózne po pár trpaslíkoch ktorý ešte boli nažive. Počas behu sa stratili aj ďalší a teraz ste už boli len štyria. Karisk sa blížil, opatrne ale zároveň rýchlo. Kapitán rýchlo na dverách pootočil niekoľko závitov, ktoré zodpovedali písmenám slova Delhig. Otvárací mechanizmus sa neponáhľal nikam a mechanizmus na dverách sa pomaly spúšťal. Už to vyzeralo, že sa dvere začnú otvárať, ale nie... namiesto toho sa otvárací mechanizmus vrátil do pôvodnej polohy.

Kapitán nahlas zaklial a začal po dverách silno trieskať.
Nefunguje!
To už sa karisk dostal k vám a vrhol sa na jedného z preživších. V tomto kanáli nebolo jednoducho dosť miesta na uhýbanie a tak každý z vás mohol byť každým momentom mŕtvy a v žalúdku beštie. Náhle však kapitán víťazoslávne zareval a začal znova zadávať heslo do otváracieho mechanizmu dverí.
Prvé písmeno má byť veľké! Sakra! Ako som mohol zabudnúť...!
Teraz už bolo jasné v čom bol problém. Kto by povedal že ten systém rozoznáva aj veľké a malé písmo?
Dvere tentoraz hlasno zaškrípali a začali sa smrteľne pomalým tempom zdvíhať. To už karisk schytil ďalšieho vášho kolegu... zabíjal vás jedného po jednom, a bez úplných problémov. Posledný dvaja ste boli vy - kapitán a Dagonith. Dvere sa na úplne poslednú chvíľu dvihli natoľko aby ste sa pod ne mohli preplaziť.

Akonáhle ste sa dostali na druhú stranu, mimo nebezpečia, kapitán si uvedomil istú vec.
Tie dvere sa budú otvárať, nedá sa to zastaviť! Ten netvor cez ne potom bude môcť prejsť! Ešte nekončíme, utekaj! Vysvetlil kapitán v rýchlosti, schytil Dagonitha aby mu pomohol s behom a takto ste pokračovali.
Po chvíľke behu ste pred sebou uvideli koniec kanálovej rúry a... Gerfara. Slepá ulička už nepokračovala nikde, bol tam len rebrík ktorý viedol ku poklopu na strope. A Gerfar už bol takmer hore, takmer von z tohto pekla.

GERFAR! Zabijem toho sviniara keď ho dostanem pod ruku! Skríkol kapitán a s obavami sa obzrel za seba. Zvuk otvárajúcich sa dverí náhle ustal a vy ste v diaľke začuli len vodu. Gerfar začul kapitána, otočil sa a začal liezť po rebríku ešte rýchlejšie. Jednoznačne vás tu chcel nechať zomrieť, zatvoriť poklop. Kapitán sa k rebríku zúfalo rozbehol...

_______________________________________________
''Ich tvrdohlavosť a nenapraviteľnosť tvárou v tvár skaze je obdivuhodná, ale v konečnom dôsledku hlúpa.''
- generál Delwan Gammter na adresu valeánov bojujúcich o zachovanie ich výsadného spoločenského postavenia aj napriek tomu, že časy dračie skončili a započali časy temné
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Gureas
Sedliak
avatar

Počet príspevkov : 87
Vek : 21
Charakter : Dagonith syn Hurthonův, Zorgar z Garsternu

OdoslaťPredmet: Re: Vnútorný nepriateľ   Št 24 január 2013, 10:12

Dagonith

Stál u dveří, opřen jelikož se mu před očima dělaly mžitky. Temnota si hledala cestu do jeho srdce, do jeho hlavy aby si jej dovedla cestou předků a stanul jim po boku. Nemohl. Né teď. Zamrkal a skousl si rozedraný jazyk, a postavil se. Jediné co vlastně dělal, bylo, že krvácel. Síly jej s každou vteřinou opouštěly a on cítil jak mu s každým výdechem ubívají síly. Jak dlouho? Jak dlouho ještě? U Erasa. Pomyslel si zběsile ve své malé nicotné hlavě. Jeho mysl byla stažená v agonii, pokroucená bolestí. Kapitán se snažil otevřít dveře, avšak mechanizmus stále odolával. nešlo to. Bylo to příliš těžké. Jak dlouho tu ještě budou muset čekat.
Bolelo jej celé tělo, avšak onu věc už nevnímal. City jej opouštěly a po tváři se mu rozkutálely slzy. On enchtěl umřít. Né zde, né teď. Nechtěl být potravou toho červa. Pro to nebyl zplozen. Nenarodil se, aby chcípl v kanálu ve městě, které se jen snažilo přežít. Před očima mu běžel příběh jeho života, všeho co prožil. Válku bolest a utrpení. Nadechl se a polkl sten, načež se podíval na dva dobíhající trpaslíky. V patách se jim pomalu plazil Karisk.

Dagonith už nečekal. Tísnil se zdi, jakoby smyslu zbavený, bez duše jen prázdná slupka. Mechanizmus enchtěl povolit. všem pak se v tunelu rozsvítila svíce. Jako jasný plamínek zaplála naděje. Alespoň pro něj a pro kapitána. Hlasitý radostný halas se prodral skrze Dagonithovo hrdlo. Byli zachráněni, alespoň pro teď.
Dagonith nečekal až skončí jako ti dva nešťastníci. Rychle se začal šourat k rozšiřující se škvíře. Někdo jej zachytil a pomohl mu. byl to kapitán. Síla se mu zase vrátila do žil s novou nadějí a chutí po životě. ten instinkt přežít jej vedl dále. Pomalu běželi.... Běželi chodbou která se najednou zastavila. Dagontih zase zavrávoral. Zaslechl slova, ale on rozeznal jen pár slov. Byl unavený. Ztráta krve si vybírala svou daň. Zakalenýma očima pohlédl nahoru, tam kde lezl Gerfar, v jeho očích se zračila nenávist.
Pak zvuk dveří ustal. Dagonith se přiblížil k žebříku a natáhl se po první příčce. Z úst se mu vydralo jen slabé. Kapitáne, rychle.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Horox
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 1197
Vek : 24

OdoslaťPredmet: Re: Vnútorný nepriateľ   Št 24 január 2013, 10:31

Ešte predtým ako sa Dagonith dostal ku rebríku, kapitán na neho vyskočil počas rýchleho behu. To mu zabezpečilo jednu z vyšších priečok, ale stálo to nebolo dosť. Gerfar už bol vysoko, a vlastne vyliezal cez otvor v strope kanalizačnej rúry. Stačilo mu iba vyliezť, zatvoriť... a bol by koniec. Karisk by si pochutil na posledných dvoch trpaslíkoch. No čo viac si mohol priať?
Ale osud ešte nemal napísaný koniec pre týchto dvoch bojovníkov. Teda, ich koniec mal, ale ten nemal nastať v tejto chvíli. Gerfar sa náhle strhol, začal nadávať a kričať. Niečo sa mu stalo. Napokon sa pustil rebríka oboma rukami a teda z rebríku spadol, z veľkej výšky, dole. Pristál rovno vedľa Dagonitha. Musel si naraziť kostrč, možno si zlomil aj chrbát. Zem bola tvrdý kameň a trocha vody nedokázalo zmierniť taký pád z výšky. Nahlas vyriekal najhoršie nadávky aké ste kedy počuli, a od bolesti plakal. Okrem toho mohol plakať aj kvôli tomu čo pred sebou videl. Karisk prišiel...
Dagonith si z nasledujúcich momentov moc toho nepamätal. Niekto mu pomohol vyliezť hore, nejako sa dostal nad poklop, von, okolo seba pocítil čerstvý vzduch a rozmazane videl zeleň, možno stromy, možno trávnaté pláne... nech to bolo čokoľvek, boli ste preč z toho pekla. Kapitán vyčerpane ležal na zemi, a okolo vás dvoch pobiehalo niekoľko nízkych mužíkov... teda nie, neboli to mužíci. Najprv si mohol pomyslieť že mu šibe, ale vyzerali ako psy chodiace na svojich zadných nohách. A tak aj bolo. Po tom ako začul ich hlasy, bolo to jasné. Koboldi. Zachránili vás tie malé stvorenia, stvorené pravdepodobne len na pomáhanie ostatným...
Jeden z nich sa vrhol k Dagonithovi a pustil sa do jeho ozdravenia. Niekoľko ich chcelo Dagonitha zdvihnúť, no nedokázali to, lebo sa prudko hýbal, a jednému skoro vyrazil všetky zuby vlastnou rukou. Iba zmätene okolo neho bežali, nevediac ako mu pomôcť. Teda oni to vedeli, len si pýtali povolenie od kapitána...
Dag, Dag! Dajú ti uspávaciu látku! Nehýb sa, pokojne! Pomáhajú nám. Zakričal kapitán zúfalo dúfajúc že ho Dagonith začuje v tých neuveriteľných bolestiach. Na to ale nebolo čas. Dagonith len zaspal.

Zobudenie bolo snáď ešte horšie ako stav predtým. Bolelo ho všetko čo mohol Dagonith na svojom tele pomenovať. A nevidel. Opustil ho zrak. Okolo seba počul len pokojný zvuk lesa, možno nejakej menšej dediny. Na svojich ranách cítil niečo studené, na prvý pocit sa zdalo že sú jeho rany obložené akýmisi bylinami a listami. Tie boli k jeho koži pripichnuté... ihlami? Z toho pochádzal tá silná bolesť. Predsa len, mali ihly zapichnuté v otvorených ranách. Bolo to šialené. Ale za to nemohol ani nič robiť. Cítil sa paralyzovaný. Pokúšal sa hnúť nohami, rukami, hlavou, nešlo to. Bol úplne bezbranný. Potom sa vedľa neho ozval hlas ktorý hovoril v trhanom trpasličom jazyku. Podľa výšky tónu to bol jeden z koboldov, možno liečiteľ...
Jak cítiť dobrý trpaslík? Nehýbať sa, veľká bolesť len teraz, rýchlo vylieči. Druhý dobrý trpaslík povedať že vy vydržať.

_______________________________________________
''Ich tvrdohlavosť a nenapraviteľnosť tvárou v tvár skaze je obdivuhodná, ale v konečnom dôsledku hlúpa.''
- generál Delwan Gammter na adresu valeánov bojujúcich o zachovanie ich výsadného spoločenského postavenia aj napriek tomu, že časy dračie skončili a započali časy temné
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Gureas
Sedliak
avatar

Počet príspevkov : 87
Vek : 21
Charakter : Dagonith syn Hurthonův, Zorgar z Garsternu

OdoslaťPredmet: Re: Vnútorný nepriateľ   Št 24 január 2013, 10:57

Dagonith

Pomaličku, příšku po příčce lezl, přičemž se opatrně přidržoval zuby enchty, aby nespadl. Bylo to nemožné, aby vylezl jen po jedné ruce. Teď když byl unavený. Zatočila se mu hlava a zase zavřel oči, aby si odpočinul. Začal se smiřovat s tím že již nikdy nespatří světlo světa.
Kapitán lezl nahoru, hbitě a rychle ale nestíhal. gerfar byl rychlejší. Dagontih cítil jak zastínil otvor poklopu... A pak zaslechl nadávky a křik. Něco se mihlo vzduchem vedle něj a Dagonti hse ještě více přichytil ke žebříku.

Gerfar spadl. Bůh ví proč, jeho nadávky a steny byly slyšet dole. Dagontih nikdy nebyl škodolibý, ale dnes mu to ze srdce přál. Ani trochu mu jej nebylo líto, ale neměl slvoa ani sílu k tomu aby mu ještě přidal. Byl vysílen a Karisk se blížil... Přišel...

Pak se svět zbláznil. Najednou, nevěda jak se všecko rozběhlo rychleji Vylezl po žebříku jako by se jej zmocnila podivná síla. Byl venku. Studený vzduch jej zašimral na tváři, nadechl se čistého vzduchu, který mu naplnil bolavé plíce. Ten krásný pocit. Pokusil se otevřít pocit a sednout si, ale víčka měl slepené a neměl energii. Byl vysílen. Nemohl dále. Viděl jen zelené šmouhy. Kde to vlastně byli? Citíl pohyb. Koutkem oka zachytil nějaké postavy. Otevřel oči a světlo jej zaštípalo na sítnici, viděl je... Nevěděl jestli je mezi předky, nebo jestli žije, nebo co to je. Připadal si, jako smyslů zbavený. Tohle přeci nebylo normální... „Koboldi?“ Zašeptal nakonec zmoženě a zakuckal se. Do hlavy se mu opět vracely smysly. Bolest se hlásila o své místo a adrenalin opouštěl jeho myšlenkové síně. Něco neartikulovaně vykřikl, bolestí. Zase se ztrácel. Před očima se mu zatmělo. Někdo se jej dotýkal, něco se jej snažlo zvednout. bylo to hrozné. Zašil sebou a škubl tělem. vše jej bolelo. Odněkud slyšel kapitánův hlas... A pak se ztratil. On i světlo....


Vzbudil se. Jestli jej něco bolelo předtím, teď byl zase v agónii. Byl v pekle, jako by po něm šlapali všichni skřeti. Cítil že se nemůže hýbat. Byl bezmocný. Cítil něco studeného a vlhkého na svých ranách. Všude kde cosi utržil byly cítit ichlavé body, bolesti, které zářily jako řeřavé uhlíky a dávali o sobě vědět. A on se pořád nemohl hýbat! Zvuk lesa byla jediná věc, která jej uklidňovala. Jediná věc, která vyplňovala ten malý uzlíček bolesti. A pak se odněkud ozval lámaný hlas. Nemohl to být trpaslík. Dagontih se pokusil natočit hlavu za tím vjemem, pokusil se otevřít si oči a podívat se kdo to k tomu mluví. Místo toho však jen naprázdno otevíral ústa. Pak se z jeho hrdla vydral tichý sten a jednolivé slova. Pomalu, pomaličku skládat slova. „Bo.. Bolí to...“ zastenál. Pak se znovu snažil promluvit. „Kde.. Kde to jsem?“
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Horox
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 1197
Vek : 24

OdoslaťPredmet: Re: Vnútorný nepriateľ   Št 24 január 2013, 20:38

Namiesto odpovede Dagonith len znova zacítil obrovskú bolesť.
U nás, v osade ste. O bolesť sa nestarajte. Zrak sa vráti, aj cit do končatín sa vráti, aj bolesť ustane - všetko si vyžadovať čas. Odvetil koboldí hlas ktorý znel pomerne veselo. No Dagonithovi veselo príliš nebolo. Hlas mu potom povedal niečo o spánku, a spánok aj za krátky moment nastal.

Druhé zobudenie bolo príjemnejšie. Dagonith cítil svoje končatiny, bolesť tam stále bola, ale len slabšia, a navyše aj videl. Oči ho však silno boleli a aj ich otváranie mu robilo problémy. Ak sa chcel postaviť, zastavila ho neuveriteľne silná svalovica. Po všetkých jeho zraneniach, teda hlavne zranení na jeho ramene, zostali len hlboké jazvy. Ležal na akejsi slamenej posteli, ktorá mu veľkosťou bola akurát, možno trocha menšia akú by potreboval. Zdalo sa že miestnosť kde leží je akási drevenica, budova z jednou väčšou izbou. Na jednej strane bol veľký krb, v ktorom plápolali príjemné plamene. V chatke sa nachádzal aj stôl, stoličky, nejaké police, a množstvo fľaštičiek, rôznofarebných, zvláštnych lektvarov, a predovšetkým kníh, listov a iných vecí. Nad ohňom v krbe visel hrniec z ktorého sa parilo, a tá vôňa bola príjemná. Celá miestnosť voňala po kvetoch a čerstvej tráve.
Až teraz si Dagonith všimol že za stolom na stoličke sedí akýsi tvor, nízky, malý, útly. Vyzeral zvláštne - jednoznačne to bol kobold. Táto chatka bola skutočne malá tiež, približne na jeho veľkosť. Dagonith mohol byť síce trpaslík, ale aj tak sa nemohol vystrieť do plnej výšky. Kobold sa náhle otočil a prikráčal k posteli kde Dag ležal. V rukách mal akúsi malú misku v ktorej žmolil niekoľko zelených bylín.
Cítiť lepšie?
Táto medicína bola skutočne úžasná. Nevedno koľko tu ležal, ale tieto zranenia boli skutočne zlé, možno by v starostlivosti iného aj zomrel, ale nie u koboldov. Boli všeobecne známi pre svoje liečebné postupy a techniky, zdokonalované po tisícky rokov.

_______________________________________________
''Ich tvrdohlavosť a nenapraviteľnosť tvárou v tvár skaze je obdivuhodná, ale v konečnom dôsledku hlúpa.''
- generál Delwan Gammter na adresu valeánov bojujúcich o zachovanie ich výsadného spoločenského postavenia aj napriek tomu, že časy dračie skončili a započali časy temné
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Gureas
Sedliak
avatar

Počet príspevkov : 87
Vek : 21
Charakter : Dagonith syn Hurthonův, Zorgar z Garsternu

OdoslaťPredmet: Re: Vnútorný nepriateľ   Ne 27 január 2013, 10:36

Dagonith

Dagonith vyčkával. V jeho malém světě plném bolesti mu odpověď dodávala alesoň malicherný pocit štěstí, který jej jinak zcela opustil. Ovšem ta nejspíše neměla přijít. Tvář se mu opět ošklivě skřivila, kterak si bolest hledala místo. Trpaslík pak slyšel a vzpomínal si jen mlhavě co mu postava říkala. Mnoho nerozuměl.
Místo toho se mu zatoužilo po spánku, víčka ztěžkla a on opět usnul...

Poté se probudil. Nevěděl jak dlouho spal a kolik času uplynulo ale cítil se lépe. Mnohem lépe než minule. Jakoby jej bolest opustila a něco ji drželo pryč. Ovšem když se pohnul zjistil že tam ta zpropadená věc stále je. Pokusil se otevřít oči. Šlo to z těžka, měl je slepená a moc se jim nechtělo, ale zrak se mu vrátil. Zamrkal a tiše se nadechl. Pokusil se vzepřít a posadit, ale to co jej poté udeřilo do mozku jej přinutilo se více nehýbat. Takovou svalovou horečku neměl už dlouho... byla tak silnáá že jej celého ochromila.
Dagonith polkl a ozhlédl se.
Nevěděl jak se sem dostal, ležel na slaměné posteli v malém domečku, nebo spíše chýši. Z jednoho místo jej na sítnici šimralo světlo plamenů. Bylo to takové. Klidné.
Otočil pohled jinam a pátral po zdech místnosti. Viděl police, nějaké flakóny a sklenice, misky a pak velké množství knih. Dagonith se tomu nedivil. Začalo mu to připadat opět jako sen...
Pak pohled stočil ke stolu s mnoha stolečky. Zdálo se mu že tam někdo je. A taky tam byl!
Kobold, malý, útlý, podivný tvor. Dagonith si usmyslil že odte´d už o nich nepromluví ani jediné křivé slovo. Kobold se posléze otočil a pomalu přešel k němu. Dagonith jej jen odevzdaně pozoroval a dýchal.
Kobol se jej zeptal zda li se cítí lepší a Dagonith mu chtěl odpovědět. Šlo to ztěžka, ale nakonec si přeci jen rovzpoměl na mluvu a tiše řekl. „Je to.. o mnoho lepší. Jak.. Jak dlouho tu jsem?“ Zeptal se na oplátku on a nedůvěřivě se podíval na misku s bylinkami, kterou tvoreček držel.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Horox
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 1197
Vek : 24

OdoslaťPredmet: Re: Vnútorný nepriateľ   Po 28 január 2013, 17:16

Tri-štyri-päť dňov. Odvetil pohotovo kobold. Bol to pravdepodobne miestny liečiteľ, podľa toho ako vyzerala jeho chatka. Dagonithovi pokynul aby si sadol na posteľ a bleskovo vybehol z chatky. Dagonith sa ani nestihol uvedomiť, a kobold vošiel dovnútra aj s kapitánom. Na sebe mal normálne oblečenie, už nie brnenie ako predtým. Takto v civile vyzeral zvláštne, ani sa nezdalo že je to on. Nezvyčajný bol aj jeho úsmev na perách.
Dag, som rád. Zahučal radostne akonáhle zahliadol Dagonitha, ktorý bol hore a vyzeral pomerne zdravo. Podišiel k nemu a poriadne ho bratsky objal.
Netuším ako sme to prežili, ale tieto malé potvorky sa objavili na našu záchranu v poslednej chvíli. Mali sme neskutočné šťastie, to teda áno. Vysvetlil v rýchlosti čo sa stalo a hurónsky sa zasmial smerom ku koboldovi.
Sme nažive len vďaka nemu. Volá sa Ratnik, a je to lokálny liečiteľ, ako si už pravdepodobne zistil. Ako sa cítiš?

_______________________________________________
''Ich tvrdohlavosť a nenapraviteľnosť tvárou v tvár skaze je obdivuhodná, ale v konečnom dôsledku hlúpa.''
- generál Delwan Gammter na adresu valeánov bojujúcich o zachovanie ich výsadného spoločenského postavenia aj napriek tomu, že časy dračie skončili a započali časy temné
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Gureas
Sedliak
avatar

Počet príspevkov : 87
Vek : 21
Charakter : Dagonith syn Hurthonův, Zorgar z Garsternu

OdoslaťPredmet: Re: Vnútorný nepriateľ   Po 28 január 2013, 18:57

Dagonith pozoroval a pečlivě poslouchal slova malého tvorečka, přičemž si z něho ssnažil zapamatovat každou píď. Nestávalo se ani v dobách války, že by vás ze spárů smrti vykulírovali a zachránili takoví tvorečkové. Navíc to bylo poprvé co je viděl doopravdy. Pořád tomu nemohl uvěřit.
Když mu nakonec kobold odpověděl, enstačil se divit. Zkřivil tvář a chytil si jí levou rukou. „U předků. Jsem vůbec naživu?“ Řekl nevěřícně, načež zamrkal a zaostřil pohled na strop.
Kobold na nic nečekal, jen mu pokynul aby se posadil a zmizel venku. Dagonith se ani nestačil přesunout ke kraji malinké postele. Teprve ted´mu přišla menší než ta jeho v kasárnách.
Opatrně se zapřel přes okraj a zapřel se rukama aby nadzvedl trup, když tu se do místnosti nakvačil kobold i kapitán v jeho závěsu.
Dagonithovi se na tváři rozlil úsměv. Nebyl tu sám. Byl tu i kapitán! Když pak uslyšel jeho radostná slova zasmál se, přehlížeje únavu a bolest a odvětil. „U Erase, ty žiješ. Tohle není sen? U všech předků, nemohu tomu uvěřit.“ Řekl, načež mu objetí oplatil. Bylo to úžasné zjistit že jste nebyl mrtvý.
Bolest, kterou však ve svalech cítil byla nesmírná. Pořád tam byla, jako po usilovném drilu a cvičení.
„Nikdy jsem si nemyslel že se s nimi setkám.“ Řekl Dagonith, otočil se ke koboldovi a řekl. „Děkuji Ratniku.“
Poté se však opět věnoval kapitánovi, s úsměvem se konečně posadil na posteli, přičemž překousl únavu a řekl. „Cítím se hrozně. Kde jsme se to vlastně octli? A co Gastern?“
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Horox
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 1197
Vek : 24

OdoslaťPredmet: Re: Vnútorný nepriateľ   Ut 29 január 2013, 14:16

Kapitán si sadol na jednu zo stoličiek, ktorá mu bola malá a po tom ako sa na ňu zložil nepríjemne zavŕzgala. Rozhodne nebola na to aby na nej sedela taká opacha akou bol kapitán. Ratnik len mávol rukou a vyšiel z domcu.
Ja sa cítim hrozne, aj napriek tomu že som celkom zdravý. Je mi to hlúpe takto hovoriť, ale zlyhali sme. Netuším čo sa stalo v Garsterne. Pravdu povediac, nie sme od neho príliš ďaleko. Mohli by sme tam znovu zájsť, zistiť ako sa tá situácia vyvrbila... no myslím že to neskončilo dobre. Tí ľudia sa mohli pokojne aj navzájom posekať. Náčelník týchto koboldov mi povedal že od Garsternu odchádzalo niekoľko elfských armád, že vraj pochodovali smerom na východ... pravdepodobne k Urnore, do Dorlonu. Povedať mi čo sa stalo v Garsterne ale nevie, jeho skauti mu jedine dokázali zistiť že tam je teraz pokoj. Aspoň sa tam nebojuje. Rozhovoril sa kapitán so zamysleným pohľadom.
Akonáhle budeš schopný, mali by sme sa vrátiť do mesta. Koboldi nám ukážu kadiaľ, a môžu nám robiť menší sprievod. V týchto lesoch sa vyznajú výborne.

_______________________________________________
''Ich tvrdohlavosť a nenapraviteľnosť tvárou v tvár skaze je obdivuhodná, ale v konečnom dôsledku hlúpa.''
- generál Delwan Gammter na adresu valeánov bojujúcich o zachovanie ich výsadného spoločenského postavenia aj napriek tomu, že časy dračie skončili a započali časy temné
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Gureas
Sedliak
avatar

Počet príspevkov : 87
Vek : 21
Charakter : Dagonith syn Hurthonův, Zorgar z Garsternu

OdoslaťPredmet: Re: Vnútorný nepriateľ   Ne 10 február 2013, 18:20

Znovu se usadil na postel, oči nespouštěje z kapitána. Trošku přimhouřil oči v očekávání že stolička povolí, ale ta naopak statečně kapitánové váze vzdorovala. Polkl a nadechl se. Něco takového co mu nyní kapitán říkal čekal. Byl si vědom toho že právě díky jeho názorům to dopadlo jak dopadlo. Že ztratili několik kamarádů a vystavili Gastern nebezpečí. „Vím jak se cítíte kapitáne, ale větší vina padá na mou hlavu. To díky mým názorům se Gerfar rozhodl zradit a stala se ta hrozná věc. Elfská vojska?“ Zeptal se nakonec.
Pravda, nebylo mu dobře a na náladě mu nepřidával ani nový pocit viny, který na něj dolehl jako balvan i s celou realitou, která se najednou vracela do jeho žil. „Klidně mohli, také však možná mluvili pravdu a nebo jen odtáhli. Jestli zaútočili na Urnore, muselo se stát něco hrozného. U všech předků doufám že nakonec dostali rozum a vyslyšeli prosby našich vládců. Ti lidé si zaslouží zemřít. Všichni.“ Ukončil nasupeně svou řeč a podíval se za ratnikem, který mimochodem stihl zmizet z domku. Pak se ohlédl k zranění.
Tam kde měl před několika dny hrozivou ránu, které by kdejaký bojovník podlehl, nyní leželo několik jizev. „U mých vousů. Ta ruka je zdravá.“ řekl ohromeně, zapomínaje na všechny problémy které na ně dolehly a opatrně si prohlížel zbytky zranění. Pravda. Tělo i ruka jej ještě stále bolelo, ale i přes to všechno... Nemohl si představit jak to dokázali. Byl smířen se smrtí, nebo s tím že o ruku příjde. Zakroutil hlavou a mezitím co si prohlížel koboldí práci, řekl. „Myslím si že můžeme vyrazit okamžitě.“ Odpověděl duchapřítomně, ignorujíc svůj stav. Pravda, bylo mu mizerně a stále jej vše bolelo a sám nevěděl jestli by ten pochod zvládl, ale něco jej táhlo domů. Ke Gasternu.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Sponsored content




OdoslaťPredmet: Re: Vnútorný nepriateľ   

Návrat hore Goto down
 
Vnútorný nepriateľ
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore 
Strana 3 z 7Choď na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Next

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
Deritrea :: Ostatné :: História :: História hry-
Prejdi na: