DomovFAQHľadaťZoznam užívateľovUžívateľské skupinyRegistráciaPrihlásenie
Vítej, cizinče! Copak tě přivádí do těchto končin? Zabloudil jsi? Nebo se chceš stát součástí tohoto velkolepého dobrodružství? Třeba to není náhoda, že jsi se dostal právě na tohle místo. Co když to budeš právě ty, kdo změní chod dějin našeho světa? Je to jen na tobě!

Share | 
 

 Tanbréni

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down 
AutorSpráva
Redečko
Kráľ
avatar

Počet príspevkov : 303
Vek : 25
Charakter : Kalleb Lotharion

OdoslaťPredmet: Tanbréni   So 13 august 2011, 01:27





Další názvy rasy:

Tanbrean ; Taebrean; Exeelus

Zvláštní znaky:

Vidí ve tmě, zvýšená citlivost na světlo, bledá kůže, kočičí oči, lidé se jich bojí, ovládají jedinečnou magii Viridisium – díky magii přežívají – nejedí, nepijí, živí se pouze magickou energií, nespí

Magie krystalu Viridisium:

Viridisium je jedinečný magický krystal, který byl nalezen v jeskyních, které Tanbréni osídlili před mnoha staletími. Má neuvěřitelnou moc, které Tanbréni nevědomky využili. Získali úžasnou sílu, tedy dá se to tak nazvat, nemusí totiž jíst a ani pít. Spánek taky nepotřebují. Krystal jim dodává energii, kterou potřebují. Problém je to, že u sebe pořád musí nosit úlomky Viridisiumu, pokud nejsou v jeho blízkosti, aby nezačali umírat. Když se totiž vzdálí, tak se jim pomalu začne vracet hlad, žízeň a únava – znovu se stávají lidmi, kterými byli kdysi.
Další schopností, kterou získali díky krystalu, je vidění ve tmě – jejich oči mají kočičí tvar.

Slabiny rasy:

Když už sebe nemají úlomek krystalu, začnou pomalu umírat ; Na světle se necítí dobře

Hlavní město:

Isaraectes [Isaraktes]

Člověk byl odjakživa dobrým řemeslníkem a stavitelem. Jeho schopnosti byli v těchto činnostech vždy lepší než u jiných ras (výjma rasy trpaslíků). Nicméně, limitoval je hlad a únavá. Tady je ta část, kdy přejdeme k Tanbrnénům a jejich neuvěřitelným schopnostem, kterými oplývají. Díky krystalu Viridisium, který jim dodává magickou energii, jíž se živí, nespí a nemusí jíst. To jim dodalo obrovskou výhodu při stavění podzemního města Isaraectes. Ano, v podzemí je skutečně, mimo různé jeskyně, cesty, skryté chodby, podzemní vodopády - je tam opravdu město. Začalo se budovat už když Tanbréni obydleli podzemí. Je až neuvěřitelné s jakou přesností je tohle město vytesané (ano, skutečně to byl všechno jen jeden obrovský kámen). Trvalo to 500 let, než město dostalo takový tvar, jaký si vůdce Tanbrénů přál. Nejzvláštnější na tom všem je, že se stavitelům podařilo udělat několik obrovských pater, které spojují jedny točité schody. Nejvyšší patro je na vrcholu zasněžené hory, která je přímo nad městem - nikdo se tam ale neodvážil chodit, kvůli zákazu. Protože o světě venku věděli jen první Tanbréni, kteří obydleli tyhle podzemní komplexy a nechtěli, aby se jejich potomkové dostali ven, tak je vrchní patro zavřené. Z nejvyššího patra je totiž vidět na okolní svět.

Ve městě se nachází spousta místa pro nová obydlí, která se neustále staví. Všechno je ale z kamene, což ale Tanbrénům moc nevadí, protože se do toho rodí a neznají pohodlné židle. Na spodním patře se nachází posvátná fontána. Když se narodí nový přírustek do tohoto podzemního lidu, musí se v téhle fontáně pokřtít.
Ve městě se nenechází žádná tržiště, protože by stejně ani neměli co prodávat. V podzemí toho totiž moc k prodávání není a navíc, Tanbréni by to ani neměli čím platit.

Historie:

Historie zrodu rasy, ve starověkém jazyce nazývána Tanbrean či Taebrean, sahá do časů vzdálených téměř přes tisíc let, kdy se na smrtelné posteli svého otce, lidského krále jménem Adeas , rozhořel spor mezi dvěma bratry. Starší Athan, věděním a úskočnou povahou oplývající dědic, mající právo k usednutí na křišťálový trůn a mladší Danon, rozbroji ošlehaný, mající touhu trůn bratrovi odebrat a posvěcený rozhodnutím svého otce. Spor přerostl brzy zdi hradu a rozšířil se po celé říši, která byla po čtyři zimy zmítána vnitřními nepokoji mezi stoupenci obou potenciálních králů. V době sklizně po čtvrté zimě však došlo k rozhodujícímu střetnutí na pláních u města Ustaz, kde byla armáda staršího bratra donucena kapitulovat. Danon tedy získal křišťálový trůn a jakožto král přikázal po celé zemi stíhat a zabít každého člověka, který se v době války hlásil na stranu svého bratra. Stíhaní, kterých se počítalo na tisíce, byli postupně donuceni cestovat a byli zatlačeni až na sever, daleko za hranice lidské říše, k úpatí Atorských hor, pustého skalního masivu táhnoucího se téměř přes polovinu kontinentu a jehož vrcholky dosahují závratných výšek. Mezi uprchlíky byl i sám Athan, který dokázal uprchnout před mečem svého bratra a přidat se ke svým. Naneštěstí, pokus setřást královskou jízdu právě v Atorských horách se obrátil proti jim samým. Královská jízda se navzdory všem předpokladům neotočila a neodcválala zpět do severního království, ale zůstala na hranici Atorských hor a bránila odchodu uprchlíkům, prakticky je tam chtěla nechat vyhladovět. Vyhladovělí a žízniví se našli úkryt před zimou v mnoha velkých jeskynních, které, navzdory všem předpokladům vydávaly sálavé teplo a jak se později ukázalo byly vlastně vstupní portály do podzemních komplexů, které křižovali rozsáhlý kus pohoří. V každé skupině se našlo pár odvážných duší , které začaly postupně pronikat hlouběji do jeskyní a objevovat zcela nové sály a chodby, kam se uprchlíci začali pomalu přesouvat. Pomalu také začali zjišťovat, že čím hlouběji do nitra hor se dostali, tím méně je trápil hlad, žízeň a ztráty energie. Athan již přemýšlel o původu této anomálie a začal ji spojovat s občasnými žílami objevujícími se na stěnách, které byly tvořeny neznámými zelenými krystaly.
Po několika týdnech živoření v a pátrání v jeskynních systémech učinil Athan zásadní objev. Hluboko v Atorském pohoří objevil obrovský sál na jehož jedné z mnoha stěn svítil matným, nevýrazným světlem obrovský zelený krystal. Postupně se všichni uprchlíci přesunuli k blízkosti krystalu a nevědomky se na něm stali závislí. Athan si potvrdil svou domněnku, že krystal samotný může za stav jeho poddaných a rozhodl se zde přečkat do doby, než královské jednotky odjedou zpět do království. Když však po několika měsících chtěl vyvést uprchlíky na povrch, zjistil, že čím dále se vzdálil od krystalu, tím větší vyčerpání na něj přicházelo. Spolu s ním se také objevila touha. Touha být v blízkosti krystalu, téměř začínající chorobná závislost, bez které si připadal podivně prázdný. Stejně to cítili i ostatní lidé, tudíž se vrátili k blízkosti krystalu. Tak započali počátky rasy, která si dle jednoho ze starověkých jazyků, říká Tanbreáni.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
 
Tanbréni
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore 
Strana 1 z 1

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
Deritrea :: Hra :: Svet Deritrea [DATABÁZA] :: Veda živej a neživej prírody :: Fauna-
Prejdi na: